Zuzana Švédová působí jako nutriční terapeutka a využívá léčivou sílu přírody. Prostřednictvím své osobní zkušenosti pomáhá těm, kteří kráčejí ve stejných šlépějích. Zaměřuje se na léčbu diabetu I. a II. typu, pracuje s dnovým onemocněním, hypofunkcí štítné žlázy, anémií, potravinovými alergiemi, ať už na lepek, laktózu či histamin, upravuje jídelníčky vegetariánům, veganům či vitariánům, dětem, těhotným, kojícím maminkám. Stravou pomáhá také snížit hladinu cholesterolu či krevní tlak.

Co vás na dráhu nutriční terapeutky přivedlo? Měla jste vy sama nebo někdo ve vaší rodině zdravotní potíže, které vás přiměly se o zdraví více zajímat?

Ano, já sama jsem zhruba před dvanácti lety onemocněla diabetem I. typu, což je diabetes autoimunitní, který je spuštěn vnitřními či vnějšími vlivy, jako je virová infekce, alergenní strava, ale i stres. Jakmile se to stalo, rozhodla jsem se vystudovat výživu, byť jsem tenkrát měla čerstvě diplom z oboru hospodářských a sociálních dějin novověku. Člověk míní, život mění, ale nyní, když se podívám nazpět, jsem za tuto zkušenost opravdu vděčná. Během své práce využívám též znalostí historie, neboť strava, to je i minulost, naši předkové, jejich dokonalé know-how, které je drželo nad vodou i v období těžkých zim, morových epidemií, každodenního vystupování z klidného prostoru komfortních zón. A pak, jsem duší spisovatelka, což se též hodí, neboť své myšlenky mohu zanést do knih, článků či nejrůznějších publikací.

Jaké jsou hlavní chyby ve stravovacích návycích, které většina lidí dělá, aniž by si to třeba uvědomovala?

Těch bude mnoho. Zatímco jeden nenaplní ani kalorickou potřebu bazálního metabolismu, druhý naopak dovede jíst za dva. Chyby spatřuji také v nevhodně zvolených sacharidech, které mají vysoký glykemický index, což v konečném důsledku žene kila nahoru, činí nás nedojedené, věčně hladové, unavené a ukotvené mimo svůj klidný střed. Často vídám také deficit bílkovin, nadměrnou konzumaci nevhodně zvolených tuků, nedostatek zeleniny, ale i nadbytek ovoce. Častou chybou bývá taky doslova nadužívání kávy, kdy klienti běžně vypijí i šest šálků kávy denně. A při představě, že naše ledviny zpracovávají jedno silnější espresso 24 hodin, to už je, panečku, pěkná kofeinová nálož.

Jaký máte názor na běžné léčebné metody? Co je podle vás potřeba v současném zdravotnictví změnit?

Běžné klasické zdravotnictví jistě plní svou funkci, jedná-li se o akutní případy. Dejme tomu, chytne-li nás zánět slepého střeva, zlomíme-li si nohu, potřebujeme-li nutně operační zákrok po infarktu myokardu. Pak jsou zde však také zanedbané, chronické nemoci, často i autoimunitního rázu, které se později mohou překlenout v něco vážnějšího, zmíním například onen diabetes I. typu, ale i revmatoidní artritidu, celiakii. Většina neduhů se řeší pouze léky, neboť je to jednoduchá a dostupná cesta. Nicméně pokud se výčet užívaných léků nastřádá, začnou se svými účinky rušit, umocňovat, nevhodně působit na naše trávení, duševní komfort, spánkový režim aj. Zde bych ale nehledala pouze chybu na straně lékaře, jejich čas v ordinaci bývá velmi omezený. Dobrý lékař by však měl umět poradit a namotivovat, dokázat klienta jemně popostrčit. Vysvětlit mu, že zodpovědnost za zdraví je především v jeho rukou. A to mu opakovat při každé návštěvě. Jaroslav Seifert, náš jediný spisovatel, který získal Nobelovu cenu za literaturu, vyřkl krásnou myšlenku: Kdo hledá, bývá očekáván, kdo čeká, bývá pouze nalezen. Zkusme se více zajímat, posbírejme tu trošku energie a konejme. Je to opravdu na nás samotných. 

Mohla byste shrnout principy, které vedou k dlouhotrvajícímu zdraví, do několika nejpodstatnějších bodů?

Určitě bych uvedla stravu, pohyb a vyrovnanou klidnou mysl. Na tu se totiž velmi často zapomíná. Přitom, to, jak se cítíme, není vlastně druhořadé, je to přeci základ, od kterého se odvíjí vše. Snažme se tedy nejenom zdravě jíst, ale také cvičit, což nás uvolní, prodýchá, pomůže vybudovat svalovou základnu. Navíc, pohybem zabudováváme do kostí až o třicet procent více vápníku, než kdybychom jen odpočívali na gauči. A to je přeci skvělé, nemyslíte? Také si všímejme svých vlastních pocitů. Naučme se v sobě číst jako v otevřené knize. U věcí, které jsou nepříjemné, se nebojme říci ne, pečujme o sebe, každý den udělejme radost sobě i druhým, vzdělávejme se. A uvařme si. Něco, po čem nám bude nejenom blaze na těle, ale i duši. Protože střevo, to je i sedmdesát procent serotoninu, hormonu štěstí. A pokud pečujeme o své střevo, světíme též naši duševní pohodu.

Více se o Zuzaně můžete dočíst na jejích stránkách zuzanasvedova.cz