Gabriela Tuatti: Endometrióza je nemoc žen, které nemají hezký vztah ke svému ženství

Gabriela Tuatti je žena, která se rozhodla vzít osud do vlastních rukou. Nenechala se zastrašit lékaři, kteří jí chtěli vzít dělohu a začala se o své zdraví starat sama. Byla to dlouhá cesta na jejímž začátku stála diagnóza endometriózy a na jejím konci je šťastná maminka dvou krásných zdravých synů.

Foto: Gabriela Tuatti pomáhá ženám v léčbě neplodnosti.

Endometrióza je gynekologické onemocnění, při kterém dochází k růstu endometria, neboli částeček výstelky dutiny děložní, mimo dělohu. Typickým projevem endometriózy jsou bolesti v malé pánvi různé intenzity a neplodnost.

Jak vlastně začal Váš příběh?

Můj příběh začíná v mých 23 letech, kdy jsem z čista jasna skončila v nemocnici a po náročné operaci jsem si vyslechla diagnózu, kterou mladá holka fakt určitě nechce slyšet. Ale nedala jsem se a navzdory všem prognózám jsem našla cestu ke zdraví, čehož důkazem je zdravý a silný syn Gabriel, který se mi narodil o 7 let později a syn Zeno Merlin, který vklouzl do našeho života o dalších 5 let později.

Zpočátku jsem byla úplně vyděšená a podlehla jsem nátlaku lékařů, podstoupila hormonální léčbu Zoladexem a prošla umělým klimakteriem. Představa odstranění dělohy a vaječníků mě na nějakou dobu úplně paralyzovala. Ale vesmír nechtěl, abych podlehla úplně a postupně mi posílal signály, které mě vracely k přírodě. Nejdřív jsem si uvědomila, že musím změnit stravu a po návratu z nemocnice jsem několik měsíců žila prakticky jen z různých proteinových koktejlů. Přestala jsem kouřit, pít alkohol a hlavně jsem se snažila pozitivně myslet, protože ve stavech, kdy máte úplně rozhozené hormony, je to jen kousek na psychiatrii, alespoň u mě.

Výrazné zlepšení zdravotního stavu začalo především změnou myšlení. Uzdravení jsem brala jako osobní výzvu a pořád jsem si opakovala, že smířit se s tou nejhorší prognózou a rezignovaně se do ní položit přeci umí každý. Začala jsem se se více zajímat o svoje ženství a prostřednictvím seminářů rozvíjet jeho opomíjené aspekty.

Na internetu vystupujete jako Gabriela Aguila Tuatti, je to dost nezvyklé jméno. Můžete jej prosím našim čtenářům trochu objasnit?

Moje jméno je Gabriela Tuatti, příjmení jsem si převzala po svém biologickém otci, který pocházel ze severní Afriky. Aguila znamená ve španělštině Orlice. Jelikož se už několik let věnuji šamanismu, kde se hodně pracuje se silovými zvířaty, orlice je mou průvodkyní. V občance to tedy nemám, ale pojmenovala jsem tak i naši psí slečnu ČSV. 

Bylo Vaše druhé těhotenství bezproblémové, nebo se objevily nějaké komplikace? 

Moje druhé těhotenství bylo rozhodně jiné než to první. A to hned v několika úrovních. Tentokrát jsem na to nebyla sama, takže odpadly pochybnosti, zda to zvládnu a tím pádem i mód ženy Xeny, která to zvládnout musí. Dovolila jsem si tedy být více citlivá, introvertní a emocionální. Což u prvního těhotenství nešlo, tam jsem se musela postarat sama o sebe a na emoce nebyl moc prostor. Taky mě tentokrát netížila tolik otázka financí a hlavně jsem to vše prožívala jinak, díky milovanému staršímu synovi, který se moc těšil.

Dopřála jsem si toto těhotenství prakticky bez zásahu lékařů, na kontrole jsem byla třikrát. Takže mě nikdo nelekal, nehrozil ani nemanipuloval moje rozhodnutí.

Foto: Gabriela Tuatti byla také hostem v pořadu „Duše K“ Jaroslava Duška.

Vyléčila jste se bylinkami trvale, nebo je musíte stále užívat, aby se potíže nevrátily?

Musím asi podotknout jednu velmi důležitou věc. Nevyléčila jsem se JEN bylinkami, to ani není možné. Je důležité se zaměřit na komplexní léčbu jak těla, tak duše a svého životního příběhu.

„Je důležité být si vědom toho, že vás nikdo jiný než vy sami nevyléčí. Ani lékaři, ani bylinky, ani léčitel nebo šaman. Dokud tomu sami nebudete věřit.“

Endometrioza je nemoc žen, které nemají hezký vztah k ženství, menstruaci, své ženské rodové linii, jsou více ve výkonu, chybí jim sebeláska a sebeúcta. A taky žen, které se nesprávně stravují a mají sedavé zaměstnání. Je třeba jít opravdu do hloubky, vytahat všechny kostlivce ze skříně, přiznat si je, přijmout a postupně se s ními loučit. Proto také vznikla moje firma a jeji projekt Zdravé lůno s.r.o.

Takže ano, jsem zdravá a ano, nadále si tento zdravý životní styl udržuji. Protože si sebe sama již vážím a mé tělo je mým chrámem, který si zaslouží jen to nejlepší.

Jaké bylinky nejčastěji používáte pro sebe?

Jsem zastánce lokálního a sezónního užívání, takže kromě bylin, které jsou silně estrogenní a mohly by provokovat nárůst děložní sliznice si užívám všeho, co nám roste na zahradě. Jak v podobě čajů, lázní, tinktur, olejů nebo třeba jako přídavek do jídla. 

Foto: Bylinky jsou důležitou součástí každodenního života Gabriely Tuatti.

 Bylo by skvělé kdyby se naturoterapie dostala více do povědomí. Spolupracujete s nějakými institucemi nebo případně lékaři? Nebo máte nějakou pozitivní zpětnou vazbu z lékařských kruhů? 

Ano, o to se opravdu velmi intenzivně snažím, proto taky vystupuji v různých pořadech, dělám semináře a píši články i do médií. Je potřeba, aby se informace o tom, že to SKUTEČNĚ JDE I JINAK, dostala k co nejvíce ženám. A ideálně, jak píšete, i k lékařům. Je jich pár, kteří se mnou sdílejí, čerpají od nás z online programu, je jich pár, kteří se mnou chtějí navázat spolupráci. Dokonce mám jednu gynekoložku ze Slovenska, které jsem pomohla k otěhotnění, aniž bych znala její profesi a její děkovný mail po porodu mě dojal k slzám. Slíbila, že až se vrátí do práce, bude šířit cestu naturoterapie. Malými dětskými krůčky se blížím ke svému záměru.  

Foto: Gabriela Tuatti pomáhá ženám, aby začaly znovu věřit své vlastní intuici.

 Zvažujete vydat svůj příběh knižně?

Och ano, toto je mé velké přání. Dokonce jsem už i začala, po narození druhého syna. Naivně jsem si myslela, že budu po večerech psát, ale zatím to tedy moc nevychází časově , hehehe..

Je něco co Vám na Vaší cestě výrazněji pomohlo? Například nějaké konkrétní knihy, semináře apodobně? 

Určitě je toho spousta. Nejvíce mi pomohlo sdílení s jinými ženami v ženských kruzích, i když to pro mě zpočátku bylo dost harakiri. 

Potom také rodinné konstelace, půsty, rituály, ale i klasická psychoterapie. Za největší posun do svého nitra považuji období, kdy jsem ve Španělsku na několik týdnů zmizela do hor jen s pytlem rýže a psem a žila tam v jeskyni v souladu s přírodou. A hodně jsem četla. Knihy od P.Coelha, Castanedy, Ženy, které běhaly s vlky, kultivace ženské sexuální energie od Mantaka Chia, většinou mi je někdo přinesl přesně v tu pravou dobu, kdy jsem je potřebovala číst.

Nejde o to opakovat něčí cestu, ale uvědomit si, že na životní cestě jsem již od okamžiku, kdy se moji rodiče rozhodli mě splodit. A tuto cestu jít vědomě, v pokoře a bez hodnocení a souzení jejich úrovní. Každý potřebujeme zažít něco jiného, aby se naše vědomí otevřelo a naučilo přijímat tyto procesy.

Má-li být naše planeta zdravá, musí po ní chodit zdraví lidé. 
S úctou  
Gabriela Tuatti 

Více o Gabriele najdete na jejích stránkách gabrielatuatti.cz