1. Jedlý les by měl být v každé zahradě, v každém parku.
Všude, kde je na něj trochu místa.
Každá rodina MUSÍ mít svůj jedlý les. Každé dítě ho potřebuje. Bez diskuze! 🙂 Dává nejzdravější ovoce a trvalkovou zeleninu s minimem práce. Může poskytnout většinu jídla, léčiva, kyslík, soukromí…
Neexistuje lepší místo na hraní a relaxaci.
Lidem by ušetřil spoustu peněz a planetě spoustu prolitých chemikálií v komerčních sadech. Žádné komerční sady nebudou potřeba. Miliony hektolitrů herbicidů a pesticidů se ani nemusí vyrobit, natožpak vystříkat na živou půdu a prosáknout do spodních vod… a do lidské krve skrze drahé otrávené jídlo.
Vždyť to může každému samo růst u baráku!!! V parcích mezi paneláky…
Pojďme převzít zodpovědnost a mít provždy ovoce na dosah!
2. Tvorba jedlého lesa má svá přírodně-zahradní pravidla,
která lze porušit, až když je dobře známe.
Cílem je jedlý les co nejefektivnější a nejkrásnější. Chceme docílit výhodný poměr vkladů a výnosů + lákavý romantický aspekt ráje. Můžeme to nechat na náhodě, něco vysadit a příroda si poradí. Lepších výsledků pro naše lidské potřeby však dosáhneme, když vědomě vybíráme druhy i odrůdy, víme co jak vyroste velké, co má jaké nároky.
Není to vůbec složité, je to zábavná hra, ale má svá pravidla, při jejichž dodržení to funguje.
Jako řízení auta na silnici nebo stavba domu.
Pokud by někdo vykřikoval, že jedlý les nefunguje nebo je moc pracný,
pak prostě jen neznal pravidla a zvoral to.
Je radost i tato pravidla porušit, jako každá jiná, ale až po dosažení levelu mistrů a umělců… 🙂
Třeba pro hezčí efekt v zákoutí zahrady dřeviny namačkat i za cenu menší plodnosti.
3. Síla jedlého ovocného lesa spočívá v propojení všech rostlinných pater.
Z podzemí až nahoru, s příklady jejich
poživatelných a léčivých zástupců:
1) kořeny, hlízy cibule (křen, topinambur, cibule zimní, sevlák, groundnut, pampeliška…)
2) nízké byliny a půdní pokryv (mařinka, máta, mateřídouška, čechřice vonná, merlík všedobr…)
3) vyšší trvalky a nízké keře (rybíz, aronie, zimolez kamčatský, udatna lesní, oman pravý…)
4) nízké stromy a vysoké keře (broskvoně, lísky, dříny, mišpule, višně…)
5) středně a hodně vysoké stromy (jabloně, hrušně, slivoně, kaštanovníky, ořešáky…)
6) popínavky, liány (vinná réva, actinidie, klanopraška, akébie,…)
Nemusíme vysadit vše najednou, trvalky obvykle přidáváme až v dalších letech do vznikajícího mikroklimatu.
Trvalky pod ovocnými stromy
Této výsadbě se říká „guild“ neboli společenstvo stromu.
Jedlý les se liší od sadu hlavně svou pestrostí.
Zahrnuje mnohem více druhů ve všech rostlinných patrech.
Díky tomu vzniká a navazuje se mnohem více užitečných vztahů – mezi rostlinami navzájem, i mezi hmyzem, ptáky a jinými tvory.
Jedlý les potom více připomíná přírodní ekosystém a je zdravější.
To znamená méně práce pro nás.
A více krásy…
4. Jako kostru jedlého lesa vybíráme vzrůstné a silné ovocné stromy.
Volba podnože a celkového vzrůstu stromu je naprosto zásadní.
Jedlý les zakládáme na celý život, pro potomky, může se obnovovat a růst navěky.
Bez silných, zdravých a kvalitně rostoucích stromů to nebude mít atmosféru a stabilitu jedlého lesa.
Příroda mírného pásma je na ekologických funkcích stromů docela založená.
Například většina jabloní se dnes automaticky prodává na velmi zakrsajících podnožích.
Vyroste z nich mrzák s životností maximálně 15 let a méně.
Spotřební zboží, vytvořené pro komerční sady, nacpané lidem do příliš malých zahrádek.
Stromky škrcené podnoží špatně rostou a vyžadují řez, hnojení a postřiky, aby plodily.
Jedlý les má ztělešnovat jedlou verzi bujné přírody.
Materiál k výsadbě je třeba pořídit vědomě a informovaně!