„Jsem žena! Krásná, vnímavá, celistvá, ukotvená žena! Proud lásky ve mně klokotá, jsem živá. Hravá a šťastná.“
Nebylo to tak vždy… Vedu klientku do jejího nejskrytějšího nitra. A pak ještě hlouběji. Do její dělohy. Není to poprvé. Ale tentokrát jdeme opravdu hluboko, snad do těch nejméně probádaných vrstev. Už tam na ni čeká její malá vnitřní holčička. Je zvídavá, užaslá! Tolik věcí chce prozkoumat, a přesto si to úplně nedovolí. I když by chtěla. Moc… A stejně se pokradmu ohlíží, jestli smí. Čeká na svolení. Klientka jí říká: „…Ano! Běž se podívat, kam potřebuješ! Nebuď jako já, která vždy stála a čekala, zda jí někdo řekne – smíš…“
Malé děvčátko se postupně mění v dorůstající dívku. První menstruace… „…vůbec jsem to nechápala a máma mi řekla jen: „…to je ono…“. Víc nic. Že začínám být ženou? Že je to krásné být ženou, bohyní? A co to vlastně znamená? Nic z toho mě ani nenapadlo.
A první sex – žena se o něm vlastně ani nechce bavit. „No to bylo otřesné…“…
A pak pouštíme, pouštíme vše, co dělohu zatížilo… proboha, kolik je tam věcí? Vždyť to se nedá najednou všechno zvládnout! Bubnuji, s vděkem a poděkováním propouštíme všechny nepřijaté a nadbytečné energie a programy, které dočasně obsadily klientčino lůno… „Mezi řečí“ se pak ještě dozvídám o proběhlých potratech klientky… vše se uvolňuje, spouští, čistí…
Vím, že budeme ještě pokračovat a ne jednou.
Na závěr se klientka propojuje se svou vnitřní ženou, hledí sama sobě do očí, drží sama sebe za ruce a léčíme, léčíme její krásné, hluboké ženství…
„Proč vlastně potřebuji, aby o tom všichni věděli? Vždyť stačí, že to vím já. Jsem silná, laskavá žena.“
I tak může vypadat setkání v hloubce…
Vnímám klientčinu tichou radost plnou klidu, která se po chvíli stává i radostí mou…
A v duchu děkuji, že smím být u toho.
Více o terapiích najdete zde Raduška (terapieraduska.cz)